Jak přejít zebru nehloupě: Pilíře (1/4)

Čtyři zásady pro řízení. Nejezděte podle zákonů. Proč byste se řídili předpisy, když můžete jet slušně... Město je totiž pro lidi.

Jeď přece, zdržuješ! Sedíš si na uších?Edvard Rejthar

Město je pro lidi 

Volné místo před domem, no tohle? Snad se vejdu i vpředu. Taky je tam vlez z chodníku... To půjde. Jen aby za mnou nezabočovalo auto... Dejte mi minutku... A už jsem zaparkovanej. 

"Co to sem strkáš? Kudy máme chodit?" utrhl se starší pán z vlezu na chodníku. 
Kupodivu výtku neadresoval mě, ale mému vozu. Pochopil jsem, že je rozzlobený na všechny řidiče. Skrze mě se tvoří jeho postoj k motorizované civilizaci obecně, pro něj jsem byl další cyborg, muž-vůz, který mu blokuje chodníček k sámošce. 
Zastyděl jsem se. 

Co se vztekáte, že musíte jet sto metrů za cyklistou? Že kus před vámi kluk přechází mimo přechod? Třeba je dospělej. Jestli vám neskočil pod kola, buďte rád, že nekempí na přechodu. Tohle je Novodvorská, ne dálnice. Má to tamtudy kratší. Město je pro lidi. 

Změna pruhu je zrcátko 

Žádná proluka mezi pohledem do zrcátka a stočením volantu neexistuje. Vteřina je dlouho. 
I kdybyste se rozhodli nůžkami přestříhat bezpečnostní pásy nebo při jízdě šňupat vonné stromečky. Navykněte si, že než změníte pruh, podíváte se do bočního zrcátka. 
Cože? Že jste se dívali před chvilkou a za tu dobu vás žádné auto nedojelo? Jenže když se nesoustředíte, ta vaše chvilka může znamenat hodinu v pojišťovně. Koukněte do bočního zrcátka, jestli auto nepřidává těsně za vámi a pootočte hlavu, jestli nejede těsně vedle vás v mrtvém úhlu. 
(Do zadního nemá cenu koukat, tam vedlejší pruh nevidíte.)  

Stíhej svou rychlost 

Všechno se okolo valí? Čas zpomalit. Nemá cenu jet rychleji, než stíháte. 
Ukažme si na něj, jede na Spojce čtyřicet. No a co, nemáš tam další pruh? Bez stresu! 

"Jak jsi měl ten sedmismyk?" 
"Cestou na první Upíry v hájence? Bylo k půlnoci. Nám skončil koncert, někoho jsme nabrali na Palackého mostě a majitelku hájovny na něčí rozlučce v baru u Flory. Jelo se krásně, silnice volná..." 
"Myslel sis, že stíháš." 
"Ale ouha, neznámý terén, zatáčička o stupíneček větší a já tak tak nevypadl do příkopu. Oddechl jsem si, že mám vyhráno." 
"A nezačals hned točit zpátky!" 
"Přesně! Než jsem si to uvědomil, už před námi byl příkop na opačné straně silnice. Z posledních sil jsem přeručkoval volant zpět doprava. Zpět do prvního příkopu! Řítili jsme se, nešlo nic dělat. Strh' jsem to v půli zase nalevo. Holky se vzadu mlely, nevěděly, jestli spí nebo bdí." 
"A takhle sedmkrát?"
"Sedmkrát asi ne, ale nekecám, pětkrát jsem padal do příkopu, než jsem v mozku vyšetřil okamžik volna, aby mi problesklo: 'Po tomhle přece nenabourám, do háje!' a zadupl jsem to. Pět smyků zpomalilo auto natolik, že dvojí šlápnutí na brzdu stačilo, aby vůz zastavil."  

Co je nebezpečnější 

Alkohol za volantem? Únava? Vysoká rychlost? 
Podle mě je opravdu nebezpečné podcenit. Když už děláte něco nebezpečného, aspoň si buďte vědomi, že je to o držku. 
Když jsem se řítil v Jižní Francii 160 na okrsce podél pšenice a moře, věděl jsem, že je to o držku. 
Když jsem byl smrtelně unavený a bojoval s mikrospánkem, zatímco jsem frňák držel napláclý na skle, protože mlha byla tak hustá, že dálkovky nešly použít, věděl jsem alespoň, že bojuju. Že to, že nezastavím a nepomrznu si v polospánku dvě hodiny, je o držku. 
Zatímco nejhorší nehoda se mi málem stala za denního světla a pěkně v pohodičce. 
Měl jsem další den odjíždět do Anglie, ráno jsem jel z kostela, slabá třicítka, zatáčím si. 
A skříp, tři decimetry přede mnou auto, v přednosti. Já to zadup', on to zadup'. Naprázdno jsem začínal blekotat, ale řidič v autě si potřásl hlavou ve dlani a odjel, aniž mi věnoval pohled.  

Čitelnost 

Nejlepší termín, co jsem se naučil v autoškole. 
Co myslíte? Je důležitější, že blikáte, nebo že ostatní ví, že zatáčíte? 

"Řekni, jak jsi mu shodil ty palety U Bulhara."
"Jak jsem sjížděl z Magistrály? Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli rovně na Žižkov - Karlín, nebo doprava na Žižkov - Vinohrady. Pak jsem se zařadil do pravého pruhu. … A slyším jako takové sypání." 
"Nepodíval ses do zrcátka, že ne?" 
"Hlavně jsem bliknul." 
"Jednou. Porušil jsi jak Čitelnost, tak Změna pruhu je zrcátko." 
"A do zrcátka mi přišlo, že jsem se právě podíval. Ale pak jsem se zřejmě ještě rozmýšlel, takže jsem se nepodíval úplně bezprostředně před zatočením. Byl jsem vyplašenej, už zdálky se na mě řítila ta šílená křižovatka." 
"Když jsi tam předtím jezdíval jen devítkou. A ještě jsi porušil Stíhej svou rychlost. Ony ty zásady jdou ruku v ruce. Prostě byla to tvoje chyba." 
"Slyším sypání těch beden. Nejdřív mi nedošlo, že je to za mnou. A hlavně kvůli mně. Byl jsem překvapený, nepřišlo mi, že bych zabočil nějak ofenzivně nebo rychle. Jenže za mnou byl menší nákladní vůz, který to z kopečka pořádně rozhulil, asi aby stihnul zelenou." 
"Na korbě mu popadaly palety." 
"Řidič padesátník za mnou vyběhl tak rychle, že jsem prostě věděl, co přichází. Někdy víte. Sklonil jsem hlavu na sedadlo spolujezdce, abych dostal co nejmenší ránu." 
"Měl jsi zavřený okýnko?" 
"Nepamatuju se. Ale rozmáchl se tak, že by sklo určitě prorazil. Na moje štěstí se mě zastal pán z vozu v prostředním pruhu. 'Kdyby nejel jako prase, nestalo by se mu to. Já ho viděl už nahoře,' chlácholil mě. Já vyklopýtal ven a rozhazoval rukama. Řidič si mě už nevšímal, hned odběhl zpátky okouknout korbu a startoval. Palety mu nevypadly. Když jsem dával jedničku, cítil jsem se jako doktor Zlo. A ještě před další odbočkou jsem se nechal náklaďákem předejet." 
"Bulhara už si budeš pamatovat navždy. Ale vždycky tam někdo jede poprvé. Ta křižovatka má pět vstupů, šest výstupu, přechody pro lidi, bonusovou tramvaj... O vyšetřování nehod jsem četl na Novinkách: 'Jelikož se o jednotlivé její části dělí čtyři městské čtvrti, policisté mnohdy nevědí, které obvodní oddělení má zasáhnout.' " 
"Řekni zase, jak jsi jel na Magistrále v protisměru." 
"To byla ještě legrace. Prý tak ale zahyne spousta lidí. Dají se špatným nájezdem na dálnici a vymalováno. Otáčej si tam auto!" 
"Podle mě zastavit, rozblikat se a troubit."  

V protisměru na rychlostní silnici 

"Bydlím ve Vršovicích," svěřila se navigátorka. 
Znáte to na Ípáku. Blížili jsme se odspoda. Začátečník čeká na světlech první, protože nejpomaleji dojel. Dva pruhy rovně, dva pruhy napravo. 
"Vršovice jsou odsud jakoby rovně!" 
"A můj pruh jede kam?" 
"Zelená, dělej." 
"Rovně, nebo doprava?" 
"Já nevim!" 
"Čekaj auta!" 
"Tohle je zelená rovně." 
"A tahle druhá zelená?" 
"Zase rovně." 
"Nejsem tramvaj!" 
"Zkus to!" 
"Kam mám jet!? Jsem tady poprvé!" 
"Tak teda doprava!" naléhavě ukazovala doleva a volala: "Doprava!" Vzadu se kopily vozy. 
"Tak kam!" zahnul jsem doprava. Noční světla protijedoucích aut signalizovala, že tudy Vršovice nejsou. 
Oba jsme zachovali klidnou hlavu: "Zabijeme se!" řvali jsme panicky. 
Lidé byli mimořádně ohleduplní. Všichni pochopili, že proti nim stojí maník a že když nebudeme spolupracovat jako inteligentní lidé, přijdou pozdě na film od desíti. Nikdo klaxon ani neťuknul. Do první odbočky jsem dojel málem ne slavnostním špalírem aut.  

Děti a jak jsem propustil důchodce z perónu 

"Všichni četli: Pozor debil. Celá ulice věděla, že má zastavit a počkat." 
"Proto jsou nebezpečné děti, nemá cenu je nepouštět." 
"Jel jsem Anatola Staška, spousta retardérů, červený povrch přechodů, žluté sloupky, ostrůvky vprostřed přechodu... No a u tyče 'pozor děti' stálo malé dítě a auta ho míjela. Bude přecházet? Nebude?" 
"Asi bude, když stojí u přechodu." 
"To dítě si nedovedlo říct o to, že přechází." 
"Nebylo čitelné." 
"Vyčkávalo, až kolem žádná auta nepojedou." 
"Jezdila rychle?" 
"Jezdila pomalu. Všichni víceméně čekali na to, jestli dítě projeví zájem o přejití." 
"Ale nezastavili. Co kdyby ale dítěti hráblo a vyhodnotilo by, že teď je ta chvíle přejít?" 
"Sedmiletý capart skočí těsně před vozidlo." 
"Já jsem takhle propustil důchodce z perónu. Na Vinohradský." 
"Čekali na jedenáctku?" 
"Připadalo mi, že jeden pán by i na chodník šel, kdyby měl příležitost. Nevypadal, že přechází, jenom si pomrkával. Schválně jsem zpomalil a pokynul mu. Měl očividnou radost." 
"Podle zákona ale měl jít na přechod. Neměl jsi ho pouštět." 
"Hovno hovno. Měl jsi vidět, jak se belhal k chodníku. Ten byl rád za každý metr." 
"Změníme zákon? Že na perónu mají pěší přednost?" 
"A kde ta přednost končí? Nemáme zase instalovat retardéry každých pět metrů? Taky bychom mohli snížit povolenou rychlost na 30 km/h, jak zvažujou v Německu. Jestli chceš, vystuduj si JUDra, věnuj deset let hledání ideálního řešení a pak ho prosaď. Já se mezitím budu řídit slušností." 
"Město je pro lidi. Když ostatní viděli, že jeden přešel, perón ožil. Ukázalo se, kolik mezi postávajícími je zájemců. Dvě babičky a dědeček předtím asi vylezli z jedenáctky a nevěděli, co dál." 
"A co ostatní auta? Zdržoval jsi dopravu." 
"Viděl jsi odpolední Vinohradskou? Avii, která měla půl minuty náskok, náš špalír dohnal na nejbližším semaforu." 

Seriál Jak přejít zebru nehloupěV prvním díle jsme si ukázali 4 pilíře zralého řízení vozidla.
Příště probereme prerekvizity k přecházení ulice - auto je zbraň, couvání... (vyšlo 15.9.)